Něco
málo k romským studentům
Nejsem nijak zvlášť vzdělán, vyučil
jsem se kamenickému řemeslu a v dalším
studiu jsem nepokračoval jednoduše proto, že pro
mé drahé rodiče bylo mé
vyučení se řemeslu nejvyšší
metou. A navíc o práci v době totality nebyla
nouze, pracovat musel každý a manuální
práce, obzvláště řemeslná,
byla celkem dobře placená. Řemeslo mě bavilo,
zároveň dobře živilo a tak jsem ani necítil
potřebu se dál vzdělávat.
Je potřeba, abych
také řekl, že ani před nástupem demokracie
nás vyučených Romů mnoho nebylo, natož
vysokoškolsky vzdělaných. Jednak to bylo proto,
že moji vrstevníci byli většinou
vzděláváni v tzv.
zvláštních
školách, a pak také proto, že
manuální prací si člověk v
té době slušně vydělal. Motivace se
vzdělávat byla tudíž v té době o mnoho
menší.
Dnes je situace jiná. Jste dětmi Romů a bohužel vstup do
života máte poněkud složitější.
Vaši rodiče dobře pochopili trend
nastupující doby a jistě jste jim vděčni, že
vám umožnili, mnohdy za cenu vlastního
odříkání, se vysokoškolsky
vzdělávat. A jste vděčni i organizacím,
které vám na studia
připlácejí. A upřímně, máte
jim za co děkovat. Podívejte se na vzdělanostní
úroveň většiny Vašich
vrstevníků. Po skončení
školní docházky je rodiče
nenutí vyučit se alespoň řemeslu. Přitom i dnes
platí, „řemeslo má zlatě
dno.“
Vážení studenti, dostali jste
příležitost bořit předsudky, které nám
znepříjemňují život, a ať chcete nebo ne,
postupně se stáváte našimi
reprezentanty. Takto vás společnost bude vnímat,
a čím více vás bude, tím
méně se o nás bude říkat, že jsme
národem nevzdělatelným.
Podělím se s vámi o zkušenost, kterou
jsem si svým životem ověřil. Dá se
říci, že jsem lidmi, kteří mě znají,
respektován, a moje slovo má váhu. A
víte proč? No jednoduše proto, že mě
lidé potřebují a že jsem romství, aniž
bych si to uvědomoval, přirozeně svým
chováním veřejně propagoval a stále
propaguji. Prostě jsem ze sebe nikdy nedělal něco, čím
nejsem. Zůstal jsem Romem, který
vyznává takové ty čisté
romské hodnoty, které u nás i
většina obdivovala a zaplaťpánbůh
stále ještě obdivuje.
A to bych si
přál, aby zůstalo i vám. Buďte
vysokoškolsky vzdělaní a přitom si uchovejte
svoje romství. To vám je vlastní a
budete vždy vědět, kam patříte. A poznáte, že
získáte na vážnosti, na respektu a
zároveň na hrdosti na to, že jste Romy.
Abych tady splnil své zadání, alespoň
něco
málo vám řeknu o romské kultuře.
Přijde mi tak nějak zvláštní
vám, romským studentům, něco říkat o
vaší kultuře. Předpokládám,
že vám v nějaké podobě zůstala.
Způsob života, myšlení,
uvažování, konání, tedy
romskou kulturu, vždy utvářelo prostředí, ve
kterém jsme žili. A protože to bylo
víceméně prostředí
nepřátelské, hlavním aspektem
naší kultury se stala rodová
soudržnost. Soudržnost, která členům rodu usnadňovala v
nepřátelském prostředí život.
Proto
také některé romské rody, a
není jich málo, vyznávají
dodnes zodpovědnost každého člena rodu za čest rodu. A tak
již ve svých 10 či 13 letech přebírá
spoluzodpovědnost za své mladší
sourozence, a vědomě tak svým rodičům
pomáhá, aby měli více času se věnovat
obstarávání obživy.
Na to, jestli se
tak děje, dohlíží téměř vždy
nejstarší v rodu. A nemusí to
být vždy muž. A aniž by to od něho kdokoli požadoval, na
tuto roli se vědomě připravuje a i chování rodu
se k němu přirozeným způsobem v čase mění.
Vše, co se takto děje, není vynucené.
Je to přirozený proces, o kterém
nepřemýšlí, a který berou
jako přirozenou součást svého života. A protože v
takovéto rodinné atmosféře
vyrůstají i děti, s
přibývajícími lety se
stávají váženými členy
rodu.
Když zavítáte do takto vedené
rodiny, překvapí vás sebevědomí
všech členů rodu, včetně dětí.
16.
července 2015
Čeněk Růžička

|
|
Seminář
o respektu a toleranci
První
červnový víkend se Čeněk Růžička zapojil do
semináře pro učitele, který pod
názvem Jáchymka -
Výchova k respektu a toleranci pořádal
Institut
Terezínské iniciativy.
„Nedělní
beseda s Vámi nám pomohla
probíraná témata propojit s osudem
Vaší rodiny. Vaše vzpomínky
a zkušenosti s činností Výboru pro
odškodnění romského holocaustu
nám všem rozšířili
povědomí o problematice, která ještě
stále dostatečně diskutována. Vaše
vyprávění bylo poutavé a
účastníky semináře velmi zaujalo. V
závěrečném hodnotícím bloku
byla právě diskuse s Vámi několikrát
míněna jako jedno z nejsilnějších
míst semináře,“ napsala
v poděkování Čeňku Růžičkovi ředitelka institutu.
Zde si můžete přečíst celý
text děkovného dopisu.
Účastníci
semináře pro učitele: Jáchymka
- Výchova k respektu a toleranci.
|
|